Med je nejdůležitějším včelím produktem.

Včely sají sladkou šťávu z květních kalíšků, ale i z mimokvětních nektarií. Tuto šťávu si odnášejí, v úle zpracovávají a tvoří z ní med. Květové medy obsahují množství pylových zrn, jsou světlé barvy a brzy začínají krystalizovat. Při prohlídce pylových zrn v medu pomocí mikroskopu můžeme určit, z kterých rostlin med je, případně které rostliny v medu převládají.

Za lesní med vděčíme tzv. producentům medovice. Jsou to různé mšice, puklice, červci a jiní, kteří nakusují listy stromů, ale i jehličí a vysávají z nich šťávu, ze které sami spotřebovávají bílkoviny. Po těchto producentech zůstávají na listech kapičky sladké šťávy. Včely tuto šťávu odnášejí do úlu a stejně jako nektar zpracovávají, zahušťují, přidávají výměšky svých hltanových žláz a poté ji ukládají do plástových buněk.

Lesní med je tmavé barvy, neobsahuje pylová zrna, ale množství cenných minerálních látek.

V přírodě se velmi často stává, že současně s výskytem producentů medovice (lesní med) kvete v lese i celá řada rostlin, např. lípy, maliny, ostružiny a jiné (květový med). Včely tuto snůšku nerozlišují, výsledkem je med světlejší barvy než med lesní, ale zato vynikající chuti.

V době, kdy začíná med krystalizovat, provádíme po dobu jednoho týdne třikrát denně pomalé míchání a poté, co je ještě tekutý ho plníme do sklenic. Tímto mícháním nedovolíme vzniknout velkým krystalům a jejich vzájemnému spojení. Výsledným efektem je med jemný, který neteče a již více neztuhne. Toto ocení zejména maminky malých dětí.

Včely sbírají pyl na květech rostlin, míchají s trochou medu, vytvářejí malé hrudky, zavěšují si je na zadní pár nožiček, které jsou k tomu zvlášť přizpůsobeny a odnášejí domů. V úle předávají tyto rousky mladým včelám, které se postarají o další zpracování.

Donesený pyl včely míchají s produkty svých žláz a pěchují do plástových buněk. Po naplnění se každá buňka zalije trochou medu. V takto uzavřených buňkách proběhne fermentace a pyl se stává pro včely stravitelným.

Včely sbírají pryskyřičnatou látku na listových a květních pupenech stromů. Tu pak podobně jako pyl odnášejí v podobě hrudek domů, zpracovávají a tvoří z ní propolis. Ten pak užívají k vyplňování spár a mezer, k potahování stěn úlů a vyztužování plástových buněk. Propolis je vynikající dezinfekční prostředek, kterým včely udržují v úle zdravé prostředí.

Mateří kašičku tvoří mladé včely – krmičky. Je to směs medu, pylu a produktů některých jejich žláz.

Touto kašičkou krmí larvičky dělnic jen několik hodin po narození, avšak larvička budoucí matky – královny se v této kašičce po celou dobu vývoje přímo koupe.

Mateří kašička je úzce specializovaným včelím produktem a pro své léčivé vlastnosti i vysoce ceněným.

Vosk se tvoří mladým včelám ve voskotvorných žlázách. U starších včel tyto žlázy zakrní, ale v případě potřeby, tj. např. obydlení nového prostředí po vyrojení , se funkce žláz vrací a výstavby se zúčastní všechny generace.

Vosk je pro včely velice důležitý. Slouží k výstavbě včelích plástů, do kterých ukládají med, pyl, rodí se v nich nové včely a všechny na nich přečkávají i zimní období.

Tvoří se včelám v jedových žlázách a spolu s žihadlovým aparátem slouží k ochraně včely a obraně včelího příbytku .

Zajímavé je, že na rozdíl od ostatního bodavého hmyzu se po bodnutí včele vytrhne celý žihadlový aparát i s jedovým váčkem a zůstane v místě vpichu. Tento aparát po vytržení stále pracuje a tak dochází k úplnému vyprázdnění jedového váčku . Včela po bodnutí umírá.